Naše srdce bijí pro paní učitelku Goišovou!
Minulý týden se v Ostravě konalo regionální kolo prestižní ankety Zlatý Ámos, která hledá nejoblíbenější učitele v České republice. A my jsme měli obrovské štěstí, že paní učitelka Klára Goišová, naše skvělá učitelka ze Základní školy Mikulov, Valtická 3, se díky obrovské podpoře našich spolužáků dostala do semifinále!
Tato cesta začala jako malý nápad žákovského parlamentu, ale postupně se proměnila v něco neuvěřitelného. Jako žáci 9. ročníku jsme stáli u zrodu celé této iniciativy a je nám ctít být součástí něčeho, co nás všechny tak silně spojilo. Když jsme sháněli podpisy do petice, bylo to snadné – kdo by nechtěl podpořit učitelku, která nám dává víc než jen znalosti? Paní učitelka Goišová je pro nás víc než pedagog – je to člověk, který nás podporuje, věří v nás a pomáhá nám růst nejen ve škole, ale i v životě.
A pak přišel ten moment, kdy jsme všichni věděli, že to, co děláme, má obrovský smysl. V Ostravě naši mladší spolužáci – Viktor Nosek, Eliáš Trulley a Jindřich Kadrnka – předvedli obhajobu paní učitelky, která nás všechny dojala. Popisovali její práci pomocí metafory o vinici: stejně jako vinohradník pečuje o každý hrozen, paní učitelka pečuje o nás. Pečlivě nás vede, pomáhá nám růst, zrajeme díky ní. Byla to prezentace, která nám všem vyrazila dech a ukázala, jak moc si jí vážíme.
Celá atmosféra v Ostravě byla naprosto magická. Potkali jsme úžasné učitele a žáky, kteří se všichni s námi podělili o své příběhy. A když při vyhlášení zaznělo jméno naší paní učitelky mezi těmi, kteří postoupili do semifinále, bylo to jako sen. Pocit, že jsme společně dosáhli něčeho tak velkého, byl neskutečný. Byla to obrovská odměna za veškerou tu snahu, za všechny podpisy, za tu vlnu podpory, kterou jsme společně vytvořili.
A teď nás čeká další krok – semifinále! My jsme připraveni podpořit paní učitelku ještě víc, protože víme, že si to zaslouží. Uděláme všechno pro to, abychom jí pomohli dostat se až do finále, protože pro nás je už teď naší Zlatou Ámoskou!
Děkujeme všem, kteří nám pomohli na této neuvěřitelné cestě. Těšíme se na každý další krok a věříme, že Mikulov bude mít svého Zlatého Ámose 2025!
František Šíla, Aneta Tručková
žáci IX. ročníku
ROZHOVOR
Paní učitelka Klára Goišová z Valtické postoupila do semifinále soutěžní ankety Zlatý Ámos
Rozhovor s Klárou Goišovou, semifinalistkou ankety Zlatý Ámos (vedla Jindřiška Kudrnová)
Paní učitelka Klára Goišová ze Základní školy Mikulov, Valtická byla našimi žáky nominována do soutěže Zlatý Ámos. Podařilo se jí postoupit do regionálního kole v Ostravě, kde zaujala porotu do té míry, že ji poslala do semifinále této soutěžní ankety. Paní učitelce blahopřejeme a přejeme mnoho úspěchů v semifinále v Praze.
Můžete se nám představit? Co všechno na Základní škole Mikulov, Valtická děláte?
Dobrý den, jsem učitelkou na 2. stupni, vyučuji český a německý jazyk, v současné době jsem třídní učitelkou v 7.B. Moje práce však nekončí jen ve třídě. Jsem také školní metodičkou prevence, což znamená, že pomáhám dětem řešit různé životní situace, podporuji je v prevenci rizikového chování a snažím se, aby školní prostředí bylo bezpečné a přátelské. Ve škole se snažím udržovat a rozšiřovat žákovskou knihovnu a jsem vedoucí předmětové komise humanitní. Ve volném čase ráda čtu, fotím a poslouchám hudbu. Fotografie často využívám i ve své práci, protože pro děti ráda zachycuji vzpomínky na školní akce, výlety a projekty. Moc mě baví nejen učit, ale také budovat s dětmi vztah založený na důvěře, respektu a vzájemné inspiraci. Ne jinak je tomu i v působení na mé vlastní děti – Nelu a Kryštofa, kteří jsou pro mě vším.
Jak jste se dozvěděla o nominaci do soutěže Zlatý Ámos?
Musím říct, že šlo o vtipný moment, kdy jsem jako každé úterý dozorovala na chodbě. Přišel za mnou František, předseda žákovského parlamentu, se spolužačkou Anetou s tím, že mám podepsat jeden dokument. Tvářili se velmi tajemně, museli s pravdou ven. Prozradili mi, že stojí za sběrem podpisů na petici, která se týká nominace do ankety Zlatý Ámos. Když mi pověděli, jaké další kroky by měly následovat a co vše musí dodat k samotné nominaci, byla jsem velmi skeptická. Nyní se musím za svoji nedůvěru omluvit, protože se mi v prvním lednovém týdnu objevila v e-mailu přihláška do ankety o nejoblíbenějšího učitele s informacemi o tom, jak bude probíhat. To tedy znamenalo, že se jim jejich snaha povedla, že z jejich stran bylo vše dotaženo do zdárného konce. Moc děkuji!
Co pro vás nominace do této celorepublikové soutěže znamená?
Obrovské štěstí, radost, naděje, že nic z toho, co dělám, není marné. Protože iniciativa přišla od nejpřísnější možné poroty – od mých žáků. Ti se mnou tráví nejvíce času, to oni jsou se mnou v každodenním kontaktu, vnímají mé nálady, mé nastavení, nasávají informace, naslouchají. Jsem jim nesmírně vděčná!
Jak probíhala obhajoba v regionálním kole v Ostravě?
Celá akce se nesla ve velmi příjemném a přátelském duchu. Ač by se mohlo zdát, že půjde o velký souboj a rivalitu, vnímala jsem po celou dobu nadšení a energii ze strany dětí i jejich pedagogů. Sešli se velmi inspirativní lidé. Úkolem žáků bylo během pěti minut obhájit nominaci své paní učitelky/pana učitele. Šlo vždy o trojici žáků, kteří vstupovali do místnosti se svým nominovaným pedagogem. Porota si obhajobu vyslechla a následoval krátký rozhovor mezi porotou, žáky a nominovaným pedagogem. V odpoledních hodinách poté byly výkony vyhodnoceny, do semifinále mohli postoupit z tohoto regionálního kola pouze čtyři nominovaní. Ráda bych na tomto místě poděkovala svým třem „mušketýrům“ – Jindrovi, Vikymu a Eliášovi – za nádhernou, citlivou a lidskou obhajobu v duchu metafory na práci na vinici, k níž připodobnili moji snahu a práci učitelky. Porotu přesvědčili natolik, že postupuji do semifinále. Stejně tak srdečné díky všem „mým“ dětem, neboť ony sepsaly úvodní charakteristiku, kterou porota četla nejdříve. Vážím si toho.
Z čeho máte v práci největší radost?
Největší radost mám, když vidím, že se děti opravdu něco naučí a zároveň se u toho cítí dobře. Když se jim povede překonat překážku, které se třeba zpočátku bály, a najednou září, že to zvládly. Ať už je to těžký úkol, přečtená kniha nebo dokonce situace, kdy si někdo uvědomí, že může být k druhým laskavější. Takové momenty mi pokaždé připomenou, proč jsem si vybrala právě toto povolání. Velkou radost mi také dělá, když vidím, jak se děti stmelují, podporují navzájem a cítí se ve škole jako doma. To je něco, co mi pokaždé zahřeje srdce.
Co vás čeká v semifinále?
Zatímco v regionálním kole hovořily především děti, v semifinále se pokusím naopak o nápaditý výkon já sama. Ovšem bez pomoci dětí to přece jen nepůjde. Musí mě vybavit na cestu do Prahy třemi předměty, které vyjadřují náš vzájemný vztah. Čeká mě prezentace těchto předmětů před ostatními semifinalisty, kterých bude celkem 16. Sami semifinalisté poté rozhodnou, kterých šest z nich postoupí do konečného finále. Děti jsou vynalézavé, inspirativní, věřím, že se vzájemně pobavíme a podržíme jeden druhého. Moc se na tuto výzvu těším, ač se neděje každý den a ačkoliv musím malinko vyjít ze své komfortní zóny.
Děkuji za podporu a úžasnou energii.