Pršelo, jen se lilo, ale nenechali jsme se odradit. Legendární pěší výlet Mikulov-Klentnice a zpět v sobotu 7. května 2022 proběhl! Ono okřídlené „Není špatného počasí, pouze špatně oblečených turistů,“ můžeme s čistým svědomím vytesat nad vstupní portál školy.
Rozednění dne D (soboty S) sice přineslo nad Mikulov vydatný déšť, ovšem na shromaždišti v lomu pod Janičovým vrchem se nás navzdory nepříznivým povětrnostním podmínkám sešla krásná padesátka. Výběr těch nejodvážnějších, nejvýletůchtivějších, nejnepromokavějších dobrodruhů, které může ZŠ Valtická (včetně jejího detašovaného pracoviště Pavlovská), nabídnout. Zabalení do pláštěnek jsme s chutí vyslechli terénní zoologickou přednášku Ing. Romana Zajíčka nikoliv o ušatých polních hopsálcích (nomen omen v tomto případě neplatilo), ale o plazech a obojživelnících v lomu přežívajících. Následoval vědomostní kvíz o hodnotné ceny s přírodní tématikou. Těžko říct, kdo vyhrál. S jistotou se dá pouze konstatovat, že všechny ceny nakonec skončily v rukou dětí.
Přemoženi zajíčkovými, ehm zaječími, úmysly, zvedli jsme kotvy ze dna zatopeného lomu, a vydali se podél Mušlovského potoka, zahrádkářskou kolonií, kolem bývalých kasáren, do polí k mandloňové aleji. Přestože déšť ustal, tento úsek cesty značně prověřil kvalitu impregnace obuvi jednotlivých pionýrů (pionýr ve smyslu průzkumník-inovátor; polovina zúčastněných byli skauti, ty bychom neradi urazili). Že se důležitost ochrany před spodní vodou (čili deštěm ulpělým na stéblech travin) zanedbává, si uvědomili zejména ti, kterým čvachtalo v botách – čili většina.
Na začátku mandloňové aleje vysazené ke 30. výročí Sametové revoluce k nám promluvil zasloužilý Kmet Jiří Ing., správy CHKO Pálava vedoucí (špatný slovosled? pozn. autora), o nezbytnosti dělení velkých půdních bloků na menší části, což zabraňuje erozi, zadržuje vodu v krajině a vytváří domov pro ohrožené druhy organismů (více na krasnymikulov.cz a CHKO Pálava). Na důkaz souhlasu s těmito myšlenkami bylo vytvořeno hromadné foto a začala mentální příprava na fyzicky nejnáročnější úsek cesty – výstup na SH (Stolovou horu). Ten pro změnu prověřil kvalitu ochranných vrstev před vlhkostí produkovanou lidskou pokožkou. Nepochybil onen stolohorolezec, jenž zvolil vhodné funkční prádlo. Ostatním vlastní pot připomněl, že by měli do přírody vyrážet častěji.
Z vrcholu SH je to jen co by vápencovým kamenem dohodil ke hřišti pod Sirotčím hrádkem, kde již tradičně dochází k pohanskému rituálu napichování nebohých špekounů na kůly (Vlad III. Drakula řečený Țepeș neboli Napichovač by z nás měl radost) a jejich opékání nad ohněm (zde by se zřejmě tetelili blahem pánové z Kostnice). Děti, nedbajíce historických paralel, si čekání na chutnou krmi krátily skotačením po louce, hřišti, lavičkách, zábradlí a jiném přírodním tělocvičném nářadí. Motýle poletovali, ptáčci cvrlikali. I tento téměř idylický okamžik však dokázal otestovat kvalitu přípravy v ochraně před vlhkostí, tentokrát tou produkovanou uvnitř organismu. Dopadlo to dobře, klíče od WC jsme nakonec sehnali.
Připozdilo se, plný žaludek v nás přirozeně probudil touhu po teple domova, i začali jsme se v dobrém rozcházet. Někteří výletníci se ještě nechali zlákat chutěmi a vůněmi dostupnými ve stánku Jankovo bistro, další vedli s kamarády učené disputace až do pozdních večerních hodin, ale to už do našeho vyprávění nepatří.
Děkujeme vám všem za účast a za příjemně strávený den ve vaší společnosti. Za rok na Ydykseb! Tedy vlastně: Za rok na Memoriálu Sylvy Kohútové!
Všechny fotografie z výletu najdete na Yammeru. ( Návod na přihlášení zde )
