Historie budovy Pavlovská

Zřízení a vybudování školy na Pavlovské ulici

V dochovaném písemném materiálu se praví, že rodiče dětí z horního konce Mikulova se po mnoho let snažili o zřízení obecné školy na Pavlovské ulici (tehdy Rudolfově – podle Habsburského korunního prince), aby jejich děti nemusely, zejména při nepříznivém počasí, překonávat velkou vzdálenost do školy na dnešním Komenského náměstí. Po dlouhém usilování schválila výstavbu školy Okresní školní rada v Mikulově výnosem z 15. července 1910. Projekt byl zadán místnímu architektovi a staviteli Františku Czujanovi. Stavební místo bylo získáno odkoupením od knížete Dietrichsteina za 10 000 K. v oddělené části zahrady zvané „Zwergelgarten“. Velikost této parcely umožňovala zároveň vybudovat i školní zahradu. Nová školní budova v hodnotě 103 297 Kčs byla slavnostně otevřena a předána veřejnosti 14. září 1913.

Kromě prostorných učeben byly uvnitř budovy postaveny byty pro správce školy, učitele a školníka. Topení však bylo lokální a elektrické osvětlení nebylo zavedeno, poněvadž teprve 26. 2. 1923 se obecní zastupitelstvo usneslo zřídit elektrické osvětlení. Poprvé 30. září 1923 bylo město osvětleno elektrickými světly. Děti cvičily na školním dvoře, poněvadž tělocvična nebyla vybudována. Školní pomůcky a potřeby si děti kupovaly samy. Škola byla vybavena novým nábytkem. Školní objekt byl chráněn zídkou, postavenou z pálených cihel.

Předválečné a válečné období

Škola původně sloužila německy mluvícím dětem a jejím prvním ředitelem byl v letech 1913 – 1927 řídící učitel Johann Horntrich, který přišel z Mušova. Koncem první světové války bylo vyučování omezováno pro nedostatek uhlí. Ve školním roce 1917/18 se učilo jen polovinu vyučovací doby a od podzimu do školy chodilo jen asi šedesát procent dětí, protože ostatní neměly boty.

Po vytvoření Československé republiky v roce 1918 byly střední a národní školy podřízeny zemským a okresním školním radám, které byly orgány nadřízenými místním školním radám. Místní školní rady byly složeny ze zástupců školy a obce. Pečovaly o plynulý chod školy, udržovaly školní budovy, inventáře, správu školních fondů a pod. Vlastní dozor nad obecními a měšťanskými školami vykonávali, stejně jako za Rakouska, zemští a okresní školní inspektoři. Výnosem zemské školní rady z roku 1919 se v původně německé škole nezávazně vyučuje i češtině. Za dalšího ředitele Stephana Hofmanna (1927 – 1934) bývalo při škole také oddělení mateřské školy (1926/27). Do školy chodívalo tehdy až 200 dětí.

Ve vyučovacím procesu obecné školy došlo k důležité změně vydáním tzv. malého školského zákona ze dne 13. července 1922. Mezi povinné předměty byla zařazena občanská nauka a ruční práce, povinný tělocvik pro dívky a nauka o domácím hospodářství. Počet žáků obecné školy připadajících na jednu třídu byl snížen od roku 1932 na jednotřídkách na 65, na ostatních školách na 70 žáků. Od školního roku 1932/33 došlo k dalšímu snížení na 60 žáků. Současně byla stanovena povinná školní docházka na 8 let a všechny bývalé úlevy byly odstraněny. Děti se ve škole učily i práci na zahradě a vinohradě, chovaly bource morušového a když se v letech 1924 – 1927 přemnožili chrousti, nasbírali jich denně až 105 litrů. Hospodářská krize na počátku třicátých let způsobila hluboký pokles životní úrovně, což se odrazilo i ve zhoršeném postavení školní mládeže. Děti z chudých rodin (zvláště z cihelny) dostávaly od mikulovských pekařů a řezníků polévku z masem a chlebem. Od „Haléřového spolku“ příspěvky na mléko, ze sbírek mezi občany pak šatstvo a peníze. Ředitel Hofmann vedl správu školy až do 1. 1. 1934, jeho nástupcem se stává další ředitel školy Heinrich Bartosch a po obsazení republiky Německem a zrušení českého školství v Mikulově se ředitelem stal Karl Geyer (1938- 1943).

Poválečná léta

Atmosféra ohrožení Československa v roce 1938 byla cítit i na mikulovských školách. 8. říjen 1938 byl dnem obsazení Mikulova hitlerovskými vojsky. České školství bylo zrušeno. České obyvatelstvo odcházelo postupně do vnitrozemí a po 15. březnu 1939 i ve školství byla cílem německé politiky silná germanizace. 22. dubna 1945 osvobodila Rudá armáda Mikulov a do města přicházelo opět české obyvatelstvo, aby převzalo správu města, důležitých podniků a úřadů, přicházely rodiny s početnými dětmi.

Organizátorem českého školství na našem okrese po osvobození se stal Antonín Mrňous, který přišel z nacistických mučíren a po návratu z káznice byl poslán ministrem Zdeňkem Nejedlým do Mikulova jako zmocněnec ministerstva školství a osvěty. Když se mu brzy podařilo na německém Mikulovsku vybudovat veškeré školství I. a II. stupně, byl jmenován okresním školním inspektorem.

Vyučování po osvobození města bylo zahájeno v Mikulově 8. června 1945 ve škole na Pavlovské ulici, protože ostatní školní budovy byly v této době ještě obsazeny vojskem. Školní budova na Pavlovské ulici byla v dobrém stavu. Při zahájení vyučování měla škola celkem 62 žáků. Školní rok 1944/45 byl zakončen 18. července 1945 se 128 žáky, kteří byli rozděleni do 3. tříd školy obecné a jedné třídy školy měšťanské. Ve školním roce 1945/46 byla zřízena na Valtické ulici škola měšťanská, na ulici Alfonse Muchy škola obecná a na Husově ulici škola mateřská. Obecné školy měly 221 žáků, měšťanské 230 žáků. Ve školách byl naprostý nedostatek učitelů. Každá třída měla pouze dvakrát týdně vyučování. Všechny školy byly pod jednou správou, ředitelem školy byl František Vrba. Od začátku roku 1947 byly správy škol rozděleny.

Školu na Pavlovské ulici vedl od roku 1946 ředitel Jindřich Moudrý. Protože počet žáků v padesátých a první polovině šedesátých let přesahoval 300 dětí, učívalo se na směny nebo ve vypůjčených prostorách mateřské a zvláštní školy. Již tehdy se žádalo o přístavbu dalších tříd a tělocvičny (1960), protože však bylo rozhodnuto o stavbě nové školy v prostoru u nádraží, z přístavby na Pavlovské sešlo.

V roce 1961 nastupuje na ředitelské místo Drahomíra Jílková. Školu navštěvovalo stále mnoho žáků, několik let i děti z Bavor. Je zřízena školní družina s jedním oddělením. Nějakou dobu byla umístěna v domku na Havlíčkově ulici, kde byl i školní byt. Ve třídách školy byly postupně položeny parkety a zakoupen nový nábytek. Sedmdesátá a osmdesátá léta byla obdobím, kdy byl nesmlouvavě kladen důraz na ideologickou výchovu. Zapojení mládeže v pionýrské organizaci bylo téměř stoprocentní. Po odchodu ředitelky Jílkové v roce 1970 vedl školu ředitel Antonín Šebesta. Byla zřízena nejprve dvě, potom tři oddělení školní družiny s ranním provozem od půl sedmé. Od roku 1974 se vařilo ve školní kuchyni – do té doby se obědy dovážely. V souvislostí s s novou koncepcí v základním školství měla škola od roku 1980 jen čtyři postupné ročníky. Byl zbourán plot před školou, vyměněna okna, vybudovalo se ústřední topení, byla položena nová dlažba na chodbách a provedena generální oprava elektroinstalace. Na stavebních pracích při opravě školy se podíleli i rodiče dětí. O přístavbu školy se však opět usilovalo marně. V roce 1988 měla škola sedm tříd a tři oddělení školní družiny. Do školy chodilo 208 žáků a učilo deset učitelů.

Společenské změny po roce 1989 přinesly do školy změny a od února 1990 byla pověřena vedením školy Mgr. Pavla Pokorová. V srpnu téhož roku se po vyhlášeném konkurzu stala ředitelkou školy Mgr. Ludmila Holubová. Mění se i formy výuky – od volnějšího uspořádání lavic, přes položení koberců, až po vytváření relaxačních koutků. Škola je vybavována novými učebními pomůckami a učebnicemi. Také rodiče a sponzoři se spolupodílejí na financování kulturních, sportovních a společenských akcí ve škole. Byla zahájena celková plynofikace školy, topení, kuchyně, budova byla napojena na kanalizaci. Upravovalo a ozeleňovalo se okolí školy. Začal být kladen důraz na spolupráci školy s rodiči žáků. Pro školní družinu, která měla dvě oddělení, byly získány prostory na Růžové ulici. Škola měla znovu pět postupných ročníků a počet žáků se pohyboval mezi 146 až 168 žáky. Od čtvrtého ročníku se vyučuje němčině a angličtině, jako nepovinný předmět bylo rovněž zavedeno náboženství. V odpoledních hodinách mohou žáci navštěvovat řadu kroužků. Jezdí opět do školy v přírodě v Nekoři. V červnu 1994 dostala škola novou fasádu a nátěry. O prázdninách v roce 1995 připravila škola pro děti letní tábor v Hornicích u Jemnice. V roce 1996 se objevuje první číslo občasníku „Poškolák“. Děti dosáhly úspěchů a ocenění ve výtvarných soutěžích „Den Země“ a „Stonožka“.

Současnost

K 1. lednu 2001 se stala ZŠ Pavlovská právním subjektem se samostatným hospodařením a hmotnou zodpovědností. Zřizovatelem se tak stalo město Mikulov. Postupně však dochází k dalším změnám v řízení školy. Škola na Pavlovské ulici je k 1. lednu 2004 sloučena se základní školou na Valtické ulici a stává se detašovaným pracovištěm ZŠ na Valtické ulici. Od tohoto data vykonává funkci ředitele i na tomto pracovišti dosavadní ředitel ZŠ Mikulov, Valtická ul. Mgr. Stanislav Polák. Náročnou práci v řízení školy pomáhá ještě zajišťovat bývalá ředitelka Ludmila Holubová, aby ji později jako zástupkyně ředitele nahradila Mgr. Hana Míčková. Ta v této funkci pokračuje do současných dnů. Na místo ředitele na ZŠ Mikulov, Valtická ul. po odchodu Mgr. Stanislava Poláka nastupuje k 1.9. 2006 současný ředitel Mgr. Rostislav Souchop. Ve školách se od roku 2007/08 začíná vyučovat podle nového Rámcového vzdělávacího programu, který by měl opět přispět ke zkvalitnění vzdělání. Pokračuje tedy další modernizace výuky. Ve škole žáci pracují s počítači, je kladen důraz na výuku cizích jazyků, zakoupena interaktivní tabule a další nové učební pomůcky. Rozvíjejí se i mimo vyučovací aktivity, které doplňují další oblasti výchovy a vzdělávání. Žáci dosahují pěkné výsledky v různých soutěžích, velké procento žáků bývá přijato na studium na Gymnáziu Mikulov. Žáci i rodiče i pedagogové jsou spokojeni s výsledkem jednání v roce 2007, kdy hrozilo zrušení výuky na této škole a pevně věří, že výuka v této dnes již historické budově bude pokračovat i po roku 2013, kdy se chystá oslava stého výročí založení této školy, která vychovala již mnoho generací mikulovských obyvatel. Ti si „své školy“ váží a dokazují to i příkladnou spoluprací se školou. Přejme tedy této vzdělávací instituci ještě dlouhá léta a hodně šikovných žáčků, spokojené rodiče i pedagogy.